Jednou z vÄ›cÃ, které jsou pro ÄlovÄ›ka typické, je bezesporu i vzpÅ™Ãmený postoj a chůze po dvou. TÃm se ostatnÄ› liÅ¡Ãme i od naÅ¡ich nejbližšÃch pÅ™Ãbuzných, Å¡impanzů. I oni totiž chodà po ÄtyÅ™ech, pÅ™iÄemž použÃvajà kotnÃky rukou.
Â
Je jasné, že aby se u nás tato adaptace vyvinula, a to i navzdory problémům s páteÅ™Ã, které nám působÃ, vyvinula, musely zde působit velmi silné tlaky, které tento proces ovlivňovaly. Jinak Å™eÄeno, muselo to pro nás být skuteÄnÄ› výhodné, abychom opustili standardnà typ chůze po ÄtyÅ™ech.
Â
Â
A jak se ukazuje, výhody zde skuteÄnÄ› byly. VzpÅ™Ãmený postoj se u naÅ¡ich pÅ™edků zaÄal objevovat v dobÄ›, kdy jsme se jako druh oddÄ›lili od ostatnÃch primátů. Tento odklon byl způsoben pÅ™edevÅ¡Ãm úbytkem pralesů, který znamenal, že se z naÅ¡eho původnÃho domova stala savana. A pokud jsme chtÄ›li v tomto zcela novém prostÅ™edà pÅ™ežÃt, museli jsme se pÅ™izpůsobit.
Â
PrávÄ› to, že jsme zaÄali stát skuteÄnÄ› rovnÄ›, nám pÅ™ineslo velkou výhodu, vÄ›tÅ¡Ã, než by se na prvnà pohled mohlo zdát. Znamenalo to totiž, že jsme pÅ™es vysokou trávu najednou vidÄ›li dál. DÃky tomu jsme mohli vÄas zpozorovat blÞÃcà se nebezpeÄà napÅ™Ãklad v podobÄ› predátora, pÅ™ÃpadnÄ› potenciálnà koÅ™ist. DÃky tomu se pralidé, kteřà stáli rovnÄ›, dokázali lépe vyhnout nebezpeÄà a pÅ™inést domů vÃce potravy. Byli tedy úspěšnÄ›jÅ¡Ã a stali se i žádanÄ›jÅ¡Ãmi partnery. Tlak na vzpÅ™Ãmený postoj byl vytvoÅ™en.
Â
Â
Dnes jej již samozÅ™ejmÄ› ani k jedné z výše uvedených vÄ›cà nepotÅ™ebujeme. NebezpeÄÃ, že na nás najednou zaútoÄà dravá Å¡elma, prakticky nehrozÃ. Také o jÃdlo se nemusÃme pÅ™ÃliÅ¡ starat – jednoduÅ¡e jej koupÃme v obchodÄ›, a to bez ohledu na to, jak daleko dohlédneme. SelekÄnà tlaky tedy v podstatÄ› vymizely.
Â
PÅ™esto se k chůzi po ÄtyÅ™ech nevracÃme. NaÅ¡e tÄ›lesná struktura, pÅ™edevÅ¡Ãm pak nepomÄ›r délky obou konÄetin, to neumožňuje. A naÅ¡e dlouhé nohy a (relativnÄ›) krátké ruce pÅ™inášà dalÅ¡Ã výhody, z nichž nÄ›které doposud nezmizely. Zdá se tedy, že budeme po dvou chodit i nadále.