Když lidé chystali svatbu v období socialismu, v šedesátých a sedmdesátých letech, v té době neexistovaly mobilní sítě ani Internet a výpočetní technika byla na tak nízké úrovni, že se jednalo ve společnosti spíše o okrajovou záležitost. Kdybyste se ze současnosti přenesli do té doby a někomu řekli, že jste připojeni k Internetu, a že máte na stole laptop s rozlišením displeje 1920 x 1080, asi by si pomyslel, že jste duševně nemocní.
Svatba v době socialismu se zaměřovala hlavně na osobní prožitky, lidé byli v úzkém kontaktu a vyprávěli si své životní příběhy v interiéru nebo v zahradních prostorách a v tu chvíli nebyli žádnou technikou rušeni. Maximálně zadrnčel v místnosti telefon a někdo s někým promlouval skrze pevnou linku, ale toto nemělo tak zásadní vliv na průběh oslavy, jako to mívají současné technické vymoženosti.
Dnes si lidé na svatbu mohou vzít mobil s sebou, a to svádí věnovat mu také jistou pozornost. Když se pak stane, že se na svatební oslavě namísto vzájemného rozhovoru lidé baví tím, že jsou zahleděni do dotykového displeje a postrádají kontakt s fyzickou realitou, svatební oslava už není oslavou, ale spíše množinou individuálních zájemců o mobilní sítě a virtuální realitu.
Pozvěte na svatbu kouzelníka – jestliže si uvědomujete, že nám tyto technologie příliš zasahují do života, přizvěte si na svatbu kouzelníka. Kouzelníci vlastně pracují v podobném duchu, jako za socialismu – nepotřebují žádný mobil ke své produkci, vše se odehrává ve fyzické realitě tady a teď a kromě úžasných triků mají kouzelníci ještě jedno důležité poslání – stmelovat kolektiv a zlepšovat mezilidské vztahy. Působí na nás svým charismatem a my pak vnímáme, že mobil k životu potřebujeme jen pro komunikaci s lidmi, pokud jsou od nás vzdálení, ale jakmile jsme si nablízku, telefon můžeme klidně odložit nebo ještě lépe vypnout.